HISTORIE

HORNÍ JIRČANY 

UHLÍŘSKÁ OBEC 

Malá obec asi kilometr jižně od Jesenice, jejíž je dnes součástí. Poprvé písemně zmiňována již v r. 1115. Dříve označována také jako Chalupy, protože se jednalo o uhlířskou vesnici, kde se obyvatelé živili pálením dřevěného uhlí v milířích. To se vozilo do Jílového, kde se těžilo zlato. Po husitských válkách se v nedalekých lesích usadili lapkové. Ve 30. letech 20. století se zde zakládaly třešňové sady, tzv. višňovky. Dnes je vyhledávanou lokalitou pro stavbu rodinných domů. 

Dějiny územněsprávního začleňování od roku 1850 do současnosti

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové
  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Jílové
  • 1868 země česká, politický okres Karlín, soudní okres Jílové
  • 1884 země česká, politický okres Královské Vinohrady, soudní okres Jílové
  • 1921 země česká, politický okres Královské Vinohrady expozitura Jílové, soudní okres Jílové
  • 1925 země česká, politický i soudní okres Jílové
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Jílové
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Jílové
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Jílové
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-východ
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

SYMBOLY 

Znak města Jesenice má tuto podobu:

V červeném štítě kosmo položený gotický klíč zuby nahoru a ven, šikmo přeložený obilným klasem se dvěma listy, obojí zlaté. 

Popis a oficiální podoba symbolů města je evidovaná v systému REKOS. Systém REKOS zajišťuje evidenci žádostí o udělení obecních symbolů a shromažďuje informace o obecních symbolech České republiky. V této evidenci je mimo jiné evidováno také datum a číslo rozhodnutí o udělení obecních symbolů.

Udělení znaku města Jesenice: Datum rozhodnutí: 5. 4. 2001, číslo rozhodnutí: 83

Udělení vlajky města Jesenice: Datum rozhodnutí: 5. 4. 2001, číslo rozhodnutí: 83 

PAMÁTKY

Pomník Maxmiliány Alsterlové z Astfeldu 

Barokní památník, připomínající tragickou dopravní nehodu, při níž zde zahynula Maxmiliána Alsterová z Astfeldu v prosinci roku 1706.

Pomník připomíná tragickou nehodu z 22. prosince 1706, při které zahynula Maxmiliána Alsterlová z Astfeldu. Nachází se v Jesenici na staré benešovské silnici, která byla v té době důležitou císařskou spojnicí mezi Prahou a Vídní i mezi Prahou a Lincem. Právě v Jesenici byla přepřahací a odpočinková stanice. Při jízdě z kopce se hraběnce Alsterlové splašili koně, ulomilo se kolo, vůz se převrhnul a hraběnka zahynula. Údajně se jedná o první pomník oběti dopravní nehody na našem území. Některé zdroje uvádí, že je i prvním ve světě. 

Barokní obelisk tvaru trojbokého jehlanu je vysoký přibližně sedm metrů. Zakončen je kamennou koulí s kovovým křížem. Obelisk je do výše dvou metrů obklopen trojbokým podstavcem se segmentovitě vypouklými stranami. Na nich jsou latinské nápisy a na západní straně je již málo zřetelný reliéf připomínající tragédii: krajinou projíždí kočár s vozkou, vozka sedí na hřbetě splašeného koně, kočár je převržený. Pod kočárem je zachycena postava s hlavou k zemi a s rozhozenýma rukama, vlevo od kočáru je předmět připomínající klobouk. Horní část reliéfu je lemována několika oblačnými kupami.

Zadavatelé pomníku byli manžel František Mikuláš Alsterl z Astfeldu, syn Maxmilián a zeť Jan Josef Löw z Ersfeldtu.

Na jaře roku 2015 bylo obcí Jesenice rozhodnuto o opravě pomníku. Práce byla svěřena restaurátorovi Václavu Snížkovi a dne 15. října 2015 byl opravený slavnostně předán obci. Pomník je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.

ZDROJ: JEDNOU STOPOU ČESKEM 

Kroniky uvádí 

Citelnou ránu jesenického kronikaření zasadil požár kulturního domu dne 8.11.1997, kde lehly popelem všechny archivy včetně kronik. Shodou šťastných náhod se zachránily dvě nejstarší kroniky, jejichž faksimile jsou k dispozici v Občanském centru. 

V obsáhlém díle Království České z roku 1907 vydavatele Pavel Koerbera se při popisu okresu Jílovského píše:

"Na planině k severu mírně se svažující, uprostřed žírných již niv a luk, po obou stranách silnice Pražsko-Táborské, rozkládá se ves Jesenice se 165 domy a 793 obyvateli, daleko v okolí vidná a výstavná s mnohými zahradami a krásným stromořadím topolovým podél silnice: opodál na návrší štíhlá pyramida na místě, kdež r. 1706 nešťastnou náhodou zahynula Maximiliána svob. paní z Alsteru. Před vznikem železných drah bývala v Jesenici poslední poštovní stanice před Prahou. Úrodná severní část okresu Jílovského jest řídce osazena, poněvadž valná část plodné půdy zabrána jest dvory panskými. Z nemnohých osad v této části okresu jmenovány budtéž severovýchodně od Jesenice Zdiměřice s hojnými zahradami: opodál jest kaple Matky Boží, k níž v září putují lidé z okolí. Západněji jest Ve s c e s velikým dvorem Drazdy, již v lesích Průhonických, myslivostí slynoucích. Jiný dvůr, Šatalka zvaný, jest západní vsí při erární silnici. "

Více o kronikách zde

Jak vznikly názvy v našem městě?

Jesenice od slova Jazenice, Jazeň , což znamená jeseň, jesení a měli byste vědět, že je rodu ženského. A první zmínka o Jazenici je roku 1088 ve Vratislavově kodexu. Horní Jirčany - obec Jerčany, původně ves Jerčanů, v 18.století bylo zaměněno za jméno Jiří, a tím vznikl název Jirčany. Kocanda, ves u Osnice, je od slova kocati, kodrcati a je také rodu ženského. Ale daleko hezčí je příhoda o vděčném Vídeňákovi, kterému zdejší kovář opravil kolo od kočáru a bylo mu popřáno: "Gott sei danke". Podle toho mělo být toto místo nazváno Gocajdank, Chocajda a nakonec Kocanda. Osnice se původně psala jinak než dnes. Známé jsou názvy Wosnice, Oslnice, Vosnice a nakonec Osnice. První dochovaný název Zdiměřic je z roku 1318 Stiměřice, dále Stymirzice v roce 1695 už Lstiměřice, následně Ctiměřice a poté už Zdiměřice.

Osídlení

Území od Stradonic, Závisti, Jesenice a dalších lokalit středočeského kraje bylo osídleno už v 6. stol. před Kristem. Od Jesenice je to jenom kousek na hradiště Závist, které leží jen 7,5 km od Jesenice. Už v době bronzové zde byla mohutná pevnost ležící proti původnímu soutoku Vltavy a Berounky. Zdejší oblasti obývali Keltové - Boiové a po nich se jmenuje celé naše území - země patřící Bojům - Bohemia - Čechy. Nejvíce archeologických nálezů se našlo v Jesenici z období stěhování národů, a to je svým způsobem unikát. Nálezy ukazují, že zde bylo obchodní, společenské a vojenské centrum. To, že Jesenice už byla významná ve středověku, to lze doložit tím, že král Vratislav II roku 1088 věnoval v Jazenici, pět popluží a čtyři hrnčíře Kapitule vyšehradské. Jeseničtí majitelé nejsou známi, a kdo byl jejím majitelem na počátku středověku se dodnes neví. Předpokládáme, že Říčanští. Uplatňovali zde až do 13.století ve zvýšené míře své nároky. Ale co víme určitě, že Karel IV. daroval část Jesenice i se Štědříkem vyšehradskému proboštovi v roce 1356. A v té době zbylá část Jesenice patřila Řehníkovi z Litovic a z Dražic.

Jesenice se zapsala výrazně i do doby husitské. Z Jesenice pocházel Mistr Jan z Jesenice, který dosáhl na tu dobu nejvyššího možného vzdělání - stal se doktorem všech práv v Bologni. Byl i zpovědníkem manželky krále Václava IV. Žofie. Po upálení Mistra Jana Husa vystupoval Mistr Jan z Jesenice jako mluvčí konzervativního křídla husitů. Byl dán do klatby papežem a potloukal se po české zemi, což se mu stalo osudným. Byl zajat vojáky Oldřicha z Rožmberka a v Krumlově uvězněn v hladomorně, kde roku 1420 zemřel. Ale husitská idea zasáhla Jesenici několikrát. V roce 1419 se shromáždil na kopci Křížku (vrch Mandava) tábor lidu. Na jeho paměť tam je vztyčena mohyla z roku 1931 s nápisem připomínající toto shromáždění. Poslední významnou osobností v době husitské byl jesenický kramář Chval, který se stal v letech 1418 až 1420 staroměstským konšelem. Jesenice patřila od husitských dob i Novoměstským, ale už v roce 1469 Jesenici dostala do správy církev. V roce 1474 král Vladislav Jagellonský připojil k Jesenici Vestec.

Představte si, že Jesenice ležela na spojce hlavních zemských cest, která směřovala do Prahy přes Libeř, Břežany, Krč, Dolní Vyšehrad a s cestou moravsko-vídeňsko-benešovskou přes Želivec, Kocandu, Chodov a Žitnou bránu. Roku 1565 došlo ke změně zemské stezky ze Želivce. Její trasa byla pak vedena na Jesenici a Krč, čímž zcela zanikly cesty kocandská a břežanská.

Velmi důležitým momentem v Jesenici bylo roku 1571 zřízení poštovní stanice. A proto si čtete tyto řádky, protože to je o našem Jesenickém kočáru do Vídně. 

Jesenicí jako více místy v blízkosti Prahy kráčela historie dál. Její padlí se začínají objevovat v různých válečných konfliktech, například v době sedmileté války 1756 až 1763 v bitvě u Kolína 11 obětí, 20 obětí z první světové války a desítky obětí z války druhé. Poválečná Jesenice je zasažena tím, že zde vznikl zajatecký tábor, kdy se o zajaté německé vojáky a civilisty stará skupina Prokop. Než mohli být vojenští zajatci a civilisté předáni Rusům, bylo pro vedení Jesenice obtížné zajistit jídlo, a hygienické podmínky pro cca 7000 vojáků a cca 700 civilních obyvatel.

Památky

Vzhledem k tomu, že Jesenice nikdy neměla klasické náměstí a nebyl zde kostel, v její zástavbě se nevyskytují žádné sakrální stavby velkého významu. Jeseničtí spadali farností do Zlatník, kde vyřizovali křty, svatby a pohřby. Dalším farním střediskem byly Dolní Jirčany. Obě tato místa mají svůj kostel a faru. 

Nejstarším památníkem města je památník upomínající na smrtelnou nehodu baronky Maximiliany Alsterlové z Asfeldtu. Pochází z roku 1706 a připomíná snad první smrtelnou nehodu na benešovské silnici směrem k Horním Jirčanům. 

Z roku 1818 pochází kaplička Panny Marie, která je v Zdiměřicích pár kroků od Průhonického parku. 

Kaple svatého Prokopa, vysvěcené v roce 2015 panem farářem Lubomirem Polinským. která se stala významným místem pro shromažďování občanů Jesenice a okolí slouží od roku 1850. Na její věžičce není původní zvon, protože ten nepřežil2.světovou válku. Kaplička a parčík okolo ní slouží dosud jako neoficiální náměstí. V Jesenici nikdy historicky náměstí nebylo.Nynější vedení města tuto skutečnost chce změnit, a proto už byla zadána studie a jejím úkolem je najít to správné místo v centru města. 

Na památku padlých v 1. a 2.světové válce byly v Jesenici a Osnici postaveny pomníky padlým občanům. Na Kocandě můžete vidět i křížek, který je umístěn v samostatné kapličce z roku 1886. Z dalších památek můžeme jmenovat zvoničku v Osnici, kapličku Panny Marie ve Zdiměřicích a křížek v Jesenici.